Obec Slup

Ječmeniště – Schatzgraben - nadregionální biocentrum

Obsahující mimo jiné mandloňovou stráň, je charakterizováno travinobylinnou vegetací biogeografického významu obsahující zvláště chráněné druhy rostlin a živočichů.

Ječmeniště - zmizelá obec

Ještě před sto lety samostatná s jednotřídní školou. František V. Peřinka ve své Vlastivědě moravské o Ječmeništi říká: "Ječmeniště (něm. Gerstenfeld) je samostatná katastrální a politická obec 3 hodiny od Znojma. Má jednotřídní školu. přifařenou do Dyjákoviček. Pošta ve Chvalovicích. Rozloha obce k r. 1896 135 ha, sama obec měla 10 ha. Osada jest nového založení. Vznikla r. 1787 na pozemcích spuštěného dvora na panství zrušeného kláštera Luckého, při němž usedlo 24 kolonistů ze Strachotic." A jak se Ječemništrě vyvíjelo? V roce 1834 zde bylo již 35 domů a 150 obyvatel, v roce 1890 40 domů a 239 obyvatel katolického vyznání a německy mluvících. V roce 1900 už zde žilo 262 lidí. Zajímavý je původ jména Ječmeniště, které vzniklo jako překlad německého Gerstenfeld (Gerste - něm. ječmen). Ves totiž nedostala jméno podle této oblininy, ale podle inženýra jménem von Gersten, který v těchto místech po zrušení Louckého kláštera dělil pozemky. Školy se Ječmeniště dočkalo v roce 1886 a v roce 1901 už do ní chodilo 43 dětí.

Smutný osud potkal Ječmeniště po válce po odsunu Němců a vzniku železné opony, na jejichž hranicích obec ležela, a tak byla, podobně jako mnoho dalších po celé délce hraničního pásma se západem, odsouzena k zániku. Pro milovníky dobrého vína ale dál zůstává Ječmeniště pojmem. Ostatně tím pro ně bylo už za časů Peřinkových, který na toto téma píše: "Ječmeniště je pověstno znamenitým vínem, které se rodí v trati Lampelberku. V čas vinobraní sjíždějí se tam vinaři a obchodníci vínem ve velikém počtu a platí víno dobře."

Pokud po vjezdu do obce Slup směrem od Znojma odbočíte u místního hostince vpravo a pokračujete stále rovně necelých 300 m do kopce, dostanete se do těsné blízkosti objektu lehkého opevnění vz. 37, A - 160, tak zvaného "řopíku". Tento objekt je rekonstruován do stavu odpovídajícímu podzimní mobilizaci roku 1938. Ve střílnách obou střeleckých místností je umístěna těžká a lehká modifikace lafety vz. 38, kterou vyráběla Česká zbrojovka Strakonice. Lafetám nechybí ani panoramatické náčrty pro zajištěnou střelbu. Pevnůstka je dále vybavena střeleckými stolky, plně funkčními zrcátkovými periskopy i ventilátorem a dalším vybavením, které odpovídá době zářijové mobilizace roku 1938, a to včetně předmětů osobní výstroje osádky objektu. Objekt je vyzbrojen pouze v době přítomnosti správce objektu. V době prázdnin je "řopík" otevřen po dobu jednoho až dvou týdnů. Jinak bývá nepravidelně zpřístupňován o víkendech, minimálně jedenkrát do měsíce. Případnou návštěvu je proto nutno dohodnout s provozovatelem na telefonním čísle 0603/935224, nebo ověřit jeho přítomnost ve Slupi č.103 ( penzion Anna ).

Vodní mlýn na Mlýnské strouze

Unikátní technická památka. Ve mlýně je instalována expozice vývoje mlynářství včetně provozuschopného mlýnského zařízení jenž je uváděno v činnost vodními koly. Mlýnská strouha je technickým dílem ze 13 století, která přiváděla vodu nejen do mlýnů ale i do soustavy Jaroslavických rybníků.

Dyjský Mlýnský náhon

Je jedna z nejstarších vodních staveb na Moravě, doložená již roku 1302. Jde o vzácné technické dílo, srovnatelné se Zlatou stokou na Třeboňsku. Nejstarší část, vyvedená z řeky Dyje u Krhovic, vznikla pravděpodobně ve 13. století. V 16. století byla prodloužena až ke Slupi a dále k Jaroslavicím, kde napájí soustavu rybníků. V 19. století byla protažena až k rakouskému Laa an der Thaya. Celková délka náhonu je 29 kilometrů, šířka 12 až 15 metrů, průtok 2 až 3 metry za vteřinu.

Pozdně gotický kostel Jména Panny Marie

Založen ve 13 století, který byl barokně upraven v roce 1845. Na hlavním oltáři uctívaná socha Panny Marie z 15. století. Od počátku 17. století poutě u „Panny Marie pod vrbami".

Dle pověsti

Tam, kde nyní stojí kostel, škola a mlýn, byla velká louka, kterou obdělávali poddaní. Jeden ze sekáčů jednou při odpočinku pod vrbami našel obrázek Panny Marie. Sekáč vzal tento nenadálý dar jako výzvu k postavení kostelíka .Bohužel však neměl žádné peníze. Proto zašel večer do sklepa, aby o tom u vína popřemýšlel. Tam užasl podruhé. Sud, který vždy býval plný vína, najednou vyschnul. Odtrhnul lať ze sudu, aby se podíval, kam se víno podělo, a ze sudu se začaly hrnout stříbrňáky. Nyní měl peněz dost a mohl si dovolit postavit kostel. Svědectví na tuto událost zachycuje v kostele umístěný obraz Panny Marie pod vrbami, který prý později uzdravil i mnoho nemocných.